Jmenuji se Nikola a jsem maminkou 8letého syna Kryštůfka, který má poruchu růstu. Už jako malé miminko, které na nás koukalo skrz sklo inkubátoru, nám ukazoval, jakou v sobě má sílu poprat se s každou překážkou, která přijde. V podstatě od první chvíle, kdy Kryštůfek uviděl světlo světa, jsme s manželem od okolí neustále poslouchali, že je naše dítě menší než ostatní. Neskončilo to dodnes, ale díky léčbě poruchy růstu už své vrstevníky konečně dohání.
Život našeho prvorozeného syna Kryštůfka se začal psát v roce 2014, kdy se rozhodl jít na svět o dva měsíce dříve. Až teprve po čtyřech týdnech v nemocnici nastal ten šťastný den a my si našeho syna mohli přivést domů. Protože byl nedonošený a narodil se s hmotností pod 1 500 g, už od malička jsme s ním chodili neustále po doktorech. Navíc se narodil jako hypotonické miminko, takže měl ochablé svaly. Nebudu lhát, začátky s cvičením Vojtovy metody* 3x denně nám dávaly pořádně zabrat. Naštěstí to trvalo pouze do 13 měsíců, kdy Kryštůfek začal sám chodit.
Od té doby působil jako zdravý kluk. Naše paní doktorka sice viděla, že syn neroste úplně jako “tabulkové“ dítě, ale byl přece jen nedonošené miminko, takže nás to nechávalo víceméně v klidu a růst jsme sledovali. Když mu byl rok, dostali jsme se poprvé i na endokrinologii. Tam nám ale řekli, že když jsme s manželem oba malí, bude malého vzrůstu i Kryštof. Nyní už víme, že mezi menším vzrůstem rodičů a dítěte nemusí být přímá úměra.
Jak Kryštof rostl, byl čím dál tím více znatelný výškový rozdíl mezí ním a jeho vrstevníky a nám začínalo být jasné, že něco není v pořádku. Z našeho okolí jsme slýchali dva odlišné názory. Někteří známí a přátelé neustále na malý vzrůst syna poukazovali, jiní tvrdili, že to zbytečně zveličuji, a že Kryštůfkovi určitě nic není.
Když mu byly tři roky, paní doktorka na endokrinologii nás poslala na inzulinový hypoglykemický test ke stimulaci růstového hormonu. V té době měl syn okolo tří let a měřil 83 cm. Výsledky sice dopadly v pořádku, ale Kryštof stále rostl velmi pomalu. Nejvíc to začalo být viditelné, když se mu narodil malý brácha. Mikuláš je o dva a půl roku mladší. Když měl dva roky a Kryštof přes čtyři, často jsme slýchali, že máme hezká dvojčata.
Zlom přišel až ve chvíli, kdy syn na základě doporučení jiného lékaře podstoupil v Brně magnetickou rezonanci na zjištění stáří kostí. Ta definitivně potvrdila, že Kryštof má opravdu poruchu růstu, a tak jsme zahájili léčbu poruchy růstu.
Musím říct, že si na léčbu Kryštůfek zvykl rychle, a naopak je před kamarády za hrdinu. “Doufám, že díky tomu vás jednou všechny přerostu,” říká vždycky Kryštůfek, když se ho kamarádi ptají.
Spousta rodičů určitě přemýšlí, jestli do léčby jít nebo ne. Znám rodiče, kteří mi řekli, že by do toho nešli. Vždyť být vysoký není vše. Já přeci nechci, aby mi syn jednou řekl, že jsem pro to neudělala vše, co šlo. Léčba navíc syna nijak neomezuje. Dnes (údaj k 3. 8. 2022) je Kryštůfkovi 8 let a měří 120 cm, čímž se dostal na spodní hranici v růstovém grafu. Bez léčby by podle lékařky měl pouhých 150 cm. A s léčbou to vypadá, že bude mít kolem 170 cm.
*Vojtova metoda je soubor cviků, které se používají k léčbě onemocnění jako mozková obrna, skolióza, paréza brachiálního plexu apod.
„Článek je založen na zkušenostech konkrétních pacientů. Veškeré citace v článku jsou projevem subjektivních názorů a zkušeností konkrétních pacientů a jejich rodičů. Projevy onemocnění i odpověď na léčbu se mohou u jednotlivých pacientů lišit. Článek neslouží ke stanovení diagnózy a nenahrazuje konzultaci s odborníkem. V případě podezření na poruchu růstu způsobené nedostatkem růstového hormonu se obraťte na ošetřujícího lékaře. Léčivé přípravky vždy aplikujte a skladujte dle pokynů lékaře a v souladu s příbalovým letákem.“
