Příběh Markétky

„Markétka se narodila s váhou a výškou běžného miminka. Je to naše prvorozená dcera, tudíž jsme si ji moc užívali, radovali jsme se, že ji máme a pozorovali jsme každý její pokrok. Nic nenasvědčovalo tomu, že bude problém s jejím růstem. Do jednoho roku rostla Markétka standardně, a dokonce byla vyšší, než je stanovená norma pro její věk,“ vzpomíná maminka, paní Čočková, na první rok života dcerky. 

V roce a půl se začal Markétce růst zpomalovat a v percentilovém grafu začala klesat křivka jejího růstu. „Již v té době se nás ptali kamarádi a známí, kteří měli podobně staré děti, zda není menší, než by měla být. V tu chvíli jsme se začali více zajímat o růst dětí a v hlavě nám běhaly myšlenky, zda je naše milovaná dcera v pořádku. V době od 1 roku do 2 let Markétka sice vyrostla o několik centimetrů, ale ať jsme byli kdekoliv s jinými dětmi, viděli jsme, že je menší,“ říká paní Čočková. Na dvouleté preventivní prohlídce si paní doktorka všimla zpomaleného růstu a začala Markétku od té doby sledovat. Při kontrole bylo v očích pediatra a hlasu znát, že něco není v pořádku a v rodičích začaly vznikat pochyby a strach. 

„Po dobu dalšího půl roku Markétka nevyrostla a k nám se čím dál tím více dostávaly nepříjemné otázky, které se stále opakovaly – není nějak malá? Řešíte to? Mně, jako mamince Markétky, tyto otázky nebyly příjemné, trápily mě, a postupem času i vadily, protože se stupňovaly,“ dodává paní Čočková. Sama Markétka to nevnímala, byla maličká a užívala si svůj bezstarostný věk. Ve 3 letech Markétka poprvé podstoupila endokrinologické vyšetření, kam nás poslal pediatr. Zde paní doktorka provedla všechna různá vyšetření (odběr krve, RTG zápěstí apod.), ale žádné vyšetření v té době neprokázalo, proč Markétka neroste a lékaři rodičům stále opakovali, že má malé rodiče a zkrátka bude i ona malá.

V předškolním věku už i Markétka vnímala, že jí děti říkají „prcku“, některé se posmívaly a bylo vidět, že ji to trápí. „Podstoupili jsme tedy znovu vyšetření, díky kterému se ukázalo, že za nedostatečným růstem nestojí genetická dispozice, tudíž je úplně jedno, že já s manželem jsme menšího vzrůstu,“ popisuje zjištění paní Čočková. V té době už byla Markéta velmi často středem posměšků, což ji trápilo a velmi často brečela. „Po dlouhém váhání jsme se v Markétčiných 8 letech a 113 cm rozhodli zahájit léčbu růstovým hormonem. Nejdříve jsme jej aplikovali my a již po dvou měsících si Markétka vše převzala do svých rukou,“ doplňuje paní Čočková. „Aplikace růstového hormonu je bezbolestná a nijak mě neomezuje. Pro děti jsem hrdinkou, že ji zvládám,“ potvrzuje jednoduchou manipulaci sama Markétka.

„Každé tři měsíce dojíždíme na kontroly do Olomouce, kde se dělají kontrolní testy a sleduje se progres v léčbě. Po roce a půl od zahájení léčby má Markétka 132 cm, což je obrovský skok. Vše probíhá, jak má a k žádným komplikacím, kterých jsme se obávali, nedochází. Jediné, čeho litujeme, že jsme růstový hormon nezačali aplikovat dříve,“ uzavírá maminka Markétky.